Tatry Zbojanda

1 Halo halo, za minutu odjíždíme. Jasně, už du. A tak jsme se nalodili a hurá do Tater.	2 Z Olomouce jsme vyjeli kolem půl šesté večer. Ve Starém Smokovci jsme po desáté..Fenkovi bylo po cestě hodně špatně a tak jsme mysleli, že ho necháme někde dole v hotelu. Nakonec se ale naštěstí zvetil a vyrazil s námi nahoru.	3 Batohy je třeba ozdobit do podoby vánočního stromku a můžeme vyrazit.	4 Cesta na Zbojnickou chatu proběhla až nečekaně svižně a příjemně. Nefoukalo, nad náma hvězdy, pěšina tvrdá, ušlapaná a tak jsme byli na chatě už za 3 hodiny, tedy ve 2 ráno. Super čas:)	5 Po pár hodinkách spánku se budíme do krásného rána a tak rychle snídáme, balíme a hurá ven.
6 Fenek s Miguelem jsou v Tatrách jen na víkend a tak mají k dispozici dva dny. Dnes vyráží hlavním žlabem na Východnou Vysokou.	7 Ve žlabu.	8 Sníh je tvrdý, ufoukaný a pěkně drží..	9	10 Rumcajs s Cipískem na vrcholu:)
11 Pohled z Východné Vysoké na Kupolu, Vesterův štít a Bradavicu (všechny tři vrcholy jsou v zákrytu) a Slavkovský štít v pozadí.	12	13 Zpátky kluci párkrát slanili a pak už hurá na chatu.	14 My jsme se s Jeňou ráno vydali do oblasti Slavkovské kopy, kde zhruba ve středu výrazného trojúhelníku vede cesta s názvem Dáma s péřovkou. Má být za M4, tak uvidíme, jak to půjde.	15 Topo cesty. Klíčový má být skalní komín zhruba v polovině cesty.
16	17 Terén zatím nevypadá nijak zle a tak se navazujeme jen na jedno lano na půl (25 m) a postupujeme společně. Jistíme se tzv. synchronně. Pro ty, co neví o co jde: lezci lezou současně, první zakládá průběžně postupové jištění, zatímco lezec na zadním konci lana jištění zase vybírá. Tak mohou oba lezci postupovat současně, což výrazně urychluje postup. Tato forma lezení (jištění) jde samozřejmě aplikovat jen do určité obtížnosti. V těžších pasážích, kde již hrozí riziko pádu je třeba přejít na standartní jištění od štandu.	18 Jsme před komínem. Váháme, zda neudělat štand, ale skála vypadá dobře, tak pokračujeme v synchronním postupu.	19	20 Jedna selfíí ze stěny.
21 V komíně je parádní lezení, stále je spousta možností jištění, prostě supr.	22 Máme to za sebou (nebo spíš pod sebou:)	23 Následují položené trávy, sem tam ještě nějaký šutrák, celkem zívačka, prostě ideální cesta na rozlez.	24 Závěrečný hřebínek...	25 Pohled zpět na Zbojandu.
26 A jsme na hřebeni. Dáma s péřovkou přelezena a zhodnocena jako poměrně jednoduchá cesta. Přelez nám trval asi hodinu a půl.	27 Výhledy z hřebene. Vlevo Svišťový štít, uprostřed masiv Javorových štítů, vpravo od něj nenápadný Ostrý štít, nad ním mohutný Ladový štít, zcela vpravo vzadu pak Lomnický štít.	28 Vylezli jsme na Slavkovskou kopu. Vzadu za námi je pak mohutný vrchol Slavkovského štítu. Na ten dnes ovšem nemíříme.	29 Protože jsme byli rychlí a stále máme hromadu času, rozhodli jsme se pokračovat Vareškovým hřebenem do Slavkovského sedla (v pravé části fotky).	30 Hřeben je to poměrně ostrý, snažili jsme se jít poctivě a moc neuhýbat:)
31 Na hřebeni nám pekelně foukalo, což postup činilo vyčerpávajícím.	32 V jednom úseku jsme si i slušně zalezli.	33 Asi trojkové lezení.	34	35 Hřeben byl poměrně dlouhý a tak jsem byl nakonec pěkně vyšťavený. V podstatě víc než z celé cesty nahoru.
36 Ze Slavkovského sedla už to šlo dolů rychle.	37 Sestup z hřebene.	38 A s vyplazeným jazykem zpátky do chaty..	39 Večerní pohodička v jídelně a spřádání plánů na další den.	40 Kluci sbalili všechny své věci a jdou směrem do údolí, že snad polezou nějaké ledy.
41 A tady je máme. Vypadá to krásně..	42	43 Pohled na známý Veverkův ledopád.	44 Nakonec si kluci dali ještě tyhle pěkné zahrádky.	45 Slušná porce pěkného lezení.
46 My jsme po snídani zamířili směrem k masivu Javorového štítu.	47 Původně jsme chtěli lézt Kvasničkovu cestu, ale podmínky v cestě nevypadaly dobře (málo sněhu), tak jsme zvolili náhradní variantu - Motykův komín. Jde víceméně o ledovou cestu, kde první dvě délky jsou hlavně led, třetí délka trocha ledu + skála a pak cesta uhýbá doleva a pokračuje skalním komínem. Dolezli jsme pod něj, ale bylo to čistě skalní lezení, spíš na léto, tak jsme vycouvali a pokračovali firnovo-ledovými žlaby až na hřeben.	48 Stejný pohled bez nákresů.	49 Už zdola cesta vzbuzovala respekt..	50 Ready to go.
51 Jeňa prohlásil, že prý jsem na ledy lepší, takže mám jít první, on že zas bude tahat skalní délky. Protesty se nepřipouštěly, tak jdem na to.	52 Jak jsem začal, tak jsem taky skončil. Nejdřív jsem nad prvním šroubem řešil cepín zaháknutý tak nešikovně za lano, že jsem se musel vrátit až k nástupu. Při druhém pokusu jsem se dostal o pár metrů výš, zavrtal druhý šroub, zase nějaký metr nad něj, zaseknu pravý cepín, drží. Zaseknu levý cepín, drží, nedrží? Asi drží..Uvolním pravý cepín a ups - levý cépek nevydržel a já se po asi 6metrovém pádu ocitám zase u Jeníka na štandu v nástupu cesty. Kurňa drát, je toto možné? To jsem taková lama? Nato mi Jeňa oznamuje, že jak jsem spadl, vypadla mi lavinová lopata, kterou jsem měl připevněnou k batohu a sjela o pár set metrů níž. No to nám to dnes výborně začíná. Jeňa se obětuje a jde pro lopatu, já se zatím dávám psychicky zase do klidu a chystám se na třetí pokus.	53 Do třetice všeho dobrého už to nemůže uhnout!	54 A neuhlo. Uff	55 Cajk, jedeme dál.
56 Jeňa tahá třetí délku, ta už byla smíšená - sníh, led, nahoře skála. Paráda!	57	58	59 Nejtěžší pasáže jsou za náma.	60 Pokračujeme strmým firnovým žlabem.
61 Vypadá tutově, až na to, že celý ten blok, který jsem obhodil smycí docela duněl..V horách si holt člověk nemůže vymýšlet:)	62 Zbývá nám dolézt prudkými svahy na hřeben. Čas pokročil, snad stihneme večeři.	63 Jeňa traverzuje do centrálního výstupového žlabu. Zcela vzadu vystupuje zpoza hřebene Gerlachovský štít.	64	65 Nad Vysokou se koupaly mraky v zapadajícím Slunci.
66 Posledních pár metrů.	67 A jsme na hřebeni, kde se nám otevírá pohled na druhou stranu - vlevo Ladový štít, vpravo vzadu Lomničák. Čeká nás už jen sestup žlabem. Poslední délku přes skalní práh již slaňujeme za tmy. Večeři na chatě jsme nestihli, ale naštěstí nám ji schovali:)	68 Bydlíme "na povale". Místa je tu dost, matračky pohodlné, co víc si přát.	69 Třetí den se budíme do pravého tatranského počasí. Psa by ven nevyhnal..Vítr není až tak silný, ale mlha by se dala krájet a do toho lehce sněží.	70 Na nějaký vážný výstup to dnes zřejmě nebude. Jdeme směr Ostrý štít a uvidíme, jestli se počasí cestou nezlepší.
71 Že by?	72 Nene, nakonec jsme rádi, že vidíme pár metrů před sebe. Občas se zastavujeme, mžouráme do mlhy a vůbec nevíme, kde jsme a kterým směrem vlastně máme jít. Stopy zafoukané, všude jen bílo - nad náma, pod náma, vedle nás - prostě totální desorientace. Ostrý štít vzdáváme (stejně jsme ho ani neviděli a kdo ví, jestli bychom k němu trefili..) a míříme po náznaku starých zafoukaných stop směrem do Priečného sedla. Z tama bychom chtěli vyjít aspoň na Širokou vežu.	73 Priečné sedlo jsme našli a stoupáme dál nahoru.	74 Vrcholový hřeben.	75 Moc jsme toho neviděli, ale na všechny strany už to šlo jen dolů, takže jsme snad na vrcholu - Široká veža (2461 m).
76 Priečné sedlo.	77 Sestup ze sedla - vracíme se na chatu, dnešní plán splněn.	78 Na chatu jsme dorazili už asi ve dvě, takže máme konečně čas na relax, který jsme využili k odpolednímu spánku. Kdo by to byl řek, že se nakonec ještě odpoledne udělá takhle krásně..Tohle je prosím pohled přímo z jídelny Zbojandy, tuhle fotku jsem fotil přes sklo:) Přímo pod okny se promenádoval kamzík. Prostě idylka.	79 Sedím u stolu, za mnou v krbu praská dřevo, srkám pivo a čumím ven, jak kamzík ožírá trávu. No není to bohovské?	80 Večer je klid, v údolí inverze, tady nahoře bezvětří a čisté nebe. Kéž by nám to ještě vydrželo na zítřek..Předpověď je ovšem nepříznivá, má dost sněžit. Tak uvidíme.
81 Máme v plánu opět se vrátit do oblasti Slavkovské kopy. Dámu s péřovkou už máme v kapse, tak zítra snad padnou i ty vlasy havraní.	82 Je to poměrně nová cesta, v poslední době dosti oblíbená a často lezená. Nejtěžšími pasážemi jsou kratší kout, pokrytý většinou ledovou glazurou a nad ním pak asi 20 metrový kolmý kout - skála/sníh. Obtížnost je dosti závislá na podmínkách, ale mělo by to být něco mezi M4+/5-.	83 Opět ještě jedna bez popisu.	84 Ráno je zataženo, ale zatím nesněží. Cesta začíná v levém žlabu. Pokud vše půjde jak má, tím pravým bychom měli odpoledne scházet.	85
86 Na konci žlabu se navazujeme a Jeňa nalézá do trav, které zleva obcházejí velký vklíněný balvan.	87	88 Následuje jedna lanová délka sněhem až k úpatí komína. Začíná sněžit.	89 První délka byla kratší, tak jsem se jí sobecky či zbaběle zmocnil:) I tak byla značně výživná. Dobrá práce s cepíny, vyvažování se na malých ledových římsách, odhrabávání sněhu - hledání chytů, odsekávání ledových glazur - hledání spárek na založení frendů...toť zdejší radosti a strasti. Jeňa dole zatím mrzl.	90 Zrobil jsem štand, který jsem musel neustále zatěžovat, aby smyčka z malého hrotu nevyjela. Pojištěno dvěma kamarády. Je to cajk, jistím!
91 Kurňa já tam lezl s malou dušičkou a sevřenými půlkami a Jeňa ještě rozdává úsměvy do foťáku, jak to ten kluk dělá?:)	92 No nic, poslal jsem ho do další délky, ať si taky užije:) Ta se dá buď oblézt zprava po plotnách, pak je to za M4 nebo se leze přímo koutem, M5-. Zkusili jsme to vzít napřímo a šlo to. Byl to ale slušný kotel!	93 Uf uf..	94 Už když lezl nahoru Jeňa, slušně sněžilo, když jsem lezl já, sněžilo ještě víc, no a když jsme byli konečně nad komínem a podívali se pod sebe, byla cesta najednou kompletně bílá..Kurňa, podmínka jak hrom! I foťák usoudil, že v nejlepším se má přestat a tak mi oznámil, že už toho má taky dost a že končí. A proto je tato fotka poslední z letošních Tater a my se loučíme stylově přímo ze stěny! Snad tu nejsme naposledy...